HN: Obavy z klimatických změn jsou na místě

(k článku Globální úlet Bruselu, Hospodářské noviny 1. 2. 2011)
Hospodářské noviny, 2.2.2011, Dopisy a e-maily

Potká planeta planetu. "Jakpak se máš?" "Ále, hrozně. Mám lidi." "Neboj, to přejde..."
Starý vtip, leč výstižný. Nejde o nic více či méně než o přežití lidstva - a s ním obrovského množství dalších živočichů, obecně planety Země v podobě, v jaké ji známe. "Tvrdošíjné" snahy EU bojovat s klimatickými změnami nejsou sice zdaleka dostačující, ale je zde alespoň snaha zabránit hrozícím dopadům stoupající zemské teploty. Za odporem a zpochybňováním faktu člověkem působených klimatických změn stojí prokazatelně ropný a uhelný průmysl, který podporuje popírače a jejich užitečné idioty mnohamilionovými částkami. Bohužel velice úspěšně. Přes dnes již nepřehlédnutelné dopady klimatických změn (množící se výskyt extrémních srážek a povodní či sněhových kalamit, nevídaná sucha, čím dál silnější bouře, atd.) v minulých letech ubyl počet lidí, kteří věří seriózním vědeckým poznatkům a přibylo těch, kterým vyhovuje víra, že nám nic nehrozí. To je fatální omyl. Výstižná ilustrace toho, co nás pravděpodobně čeká, je kniha Marka Lynase Six Degrees (Šest stupňů), ve které autor na základě scénářů Mezinárodního panelu pro klimatické změny (IPCC) z roku 2007 popisuje jejich dopad na planetu, přičemž každá kapitola popisuje nárůst globální teploty o jeden stupeň. Ty vyhlídky jsou hrozivé. Přitom nejnovější klimatologické výzkumy ukazují, že scénáře IPCC mohou být až příliš optimistické. Nezahrnují možné zpětné vazby, kdy se vinou vyšších teplot z tající tundry uvolní metan a skleníkový efekt posílí. Bagatelizace dopadů klimatických změn je nezodpovědná stejně jako každé jednání, které nevychází z principu předběžné opatrnosti. Možné dopady pramenící z přístupu EU totiž nikdy nemohou být tak katastrofální, jako setrvání ve statu quo.
David Binar, Praha